Prvním důležitým úkolem Tajného geozávodu bylo brzo vstát. To se celému našemu THC geoTeamu podařilo a na start jsme se dostavili dokonce s párminutovým předstihem. Na parkovišti u průhonické Hypernovy už několik dalších teamů netrpělivě vyčkávalo začátek závodu. Asi po čtvrt hodině jsme se dočkali, po krátké rekapitulaci pravidel dostali obálku s prvním zadáním a závod začal!

Chvíli jsme nad šifrou přemýšleli a snažili se z ní nějakým způsobem dostat GPS souřadnice dalšího stanoviště. Potom Vláďu napadlo, že by to mohlo být něco s hodinama. To nám hodně pomohlo, protože nedaleko od domova máme cache, která je zašifrována podobně. Nevypadly nám však souřadnice, ale název vesnice - Velké Popovice. Nadšeni z toho, že to šlo docela hladce jsme naskočili do auta a vydali se po D1 na další stanoviště.

Tam jsme po příjezdu dostali do čtyřech kelímků trochu CocaColy a bylo nám sděleno, že to je zadání A. Stoupli jsme si do fronty na plnění úkolu a začli přemýšlet, co by to mohlo znamenat. Samozřejmě nás napadly věci, jako zjistit, kde se stáčí Cola. To také Destil rychle vygooglil, ale Praha 9 určitě nebylo to správné místo, kam pokračovat. Přišel na to Integer, kterého napadlo, že by mohlo jít o vesnici Čtyřkoly. Mapy.cz potvrdily, že se nachází v rozumné vzdálenosti, takže jsme měli vyluštěno. Ještě nás čekal úkol: jeden z nás měl strčit ruku do kýblu přikrytého hadrem a poslepu zjistit, které mince se v něm nachází. Integer dosáhl skvělého výsledku, když poznal pět z šesti kousků a získali jsme také tolik bodů. Opět jsme měli radost z toho, jak se nám to podařilo zvládnout.

Přesun do Čtyřkol jsme možná mohli naplánovat lépe, protože jsme jeli po malých silničkách. Nicméně se nám podařilo dorazit. Tentokrát jsme v první obálce našli šest pytlíčkl s kořením. Zatímco jsme čekali na to, až se uvolní místo pro plnění úkolu, pustili jsme se do jeho určování. Ne všechno jsme znali a strýček google nějak moc nespolupracoval (přecejen napsat do něj "taková hnědá semínka" není to pravé klíčové slovo), takže došlo na telefonáty babičkám. Po chvíli se nám podařilo zkompletovat všechny názvy, ale co s nimi dál? Nevypadalo to, že by z nich nějak rozumně šel poskládat název místa, kam se máme dále dostat (na to, že většinou nevyluštíme souřadnice už jsme si zvykli). Už to začánalo vypadat beznadějne, ale v té chvili se Jana podívala znovu do obálky A a zjistila, že jsme v ní zapoměli křížovku! Dosadit do ní názvy koření už nebylo zas tak těžké, i když jsme si spletli kmín s anýzem. V tajence vyšel Pravonín. Zbývalo už jen splnit úkol: složit hlavolam, který měl ve výsledku být obdélníkem 20x25cm. To se nám ale vůbec nepodařilo, takže jsme odjížděli s nulou.

V Pravoníně u kostela jsme na stanovišti dostali papír, kde byly postavy z Kačera Donalda a my jim jako správní kačeří měli přidělit jména. Nikdo z nás ale nevěděl jakou barvu čepice mají Kulík, Bubík a Dulík, takže jsme polovyplněný papír rychle odevzdali, protože šlo získat i záporné body za špatná jména. Zbývalo tedy vyluštit postupovou šifru. Jenže to nám zabralo snad dvě hodiny:(. Zadáním byla tabulka o pěti sloupcích a deseti řádcích. Na posledním ale byly sloupce jen čtyři. Celkem tedy 49 písmen. Obšas se místo písmene v políčku tabulky vyskytl i název nějakého místa jako třeba zámek, náměstí, rybník atp. V pravém horním rohu tabulky bylo ještě číslo 080528. Došlo nám, že to asi bude datum 28.5.2008. Co s ním dělat jsme ale nevědeli. Zatímco si každý tabulku obkreslil a začal zkoušet všemožné posuny písmen Destil se rozhodl jít obhlédnout rybník, jestli tam něco nebude. Nebylo. Ani to, že v daný den měl svátek Vilém nám nepomohlo. Moc googlit se nedalo - ve vesnici byl špatný signál, navíc nějak probíjel notebook napájený z auta, takže Destil dostal několik ran. Ostatní teamy na tom nebyly o moc lépe, takže se náves docela plnila, kačeři polehávali na trávníku a lámaly si hlavy. Zhruba po hodině jsme se rozhodli roztrhnout obálku B. Tím jsme sice ztratili drahocené body, ale třeba by nám to mohlo pomoct. Bohužel se tak nestalo, protože jsme se dozvěděli jen 080528 = 28.5.2008. Po chvíli přišlo na řadu i Céčko. To nám napovědělo ČT 1 19:55. Zjistili jsme, že v tom čase se vysílají Branky body vteřiny. Začali jsme hledat, co zajímavého se ve sportu událo. Když se nedařilo, začali jsme zkoušet takové šílenosti jako použít showview číslo pořadů. Někoho napadlo i to, že by to mohlo být něco se sportkou, která se v tom čase losuje, ale to jsme zavrhli. Bohužel to nakonec byla pravda, ale to už jsme měli roztrženou obálku D, která přesně říkala kam dál, a ujížděli trochu na sebe naštvaní směr stanoviště Mlýny.

Tam přišel nejprve na řadu úkol, kterého se ujala Jana: se zavázanýma očima musel poznat šest zanků vyřezaných do dřevěné desky. Zavináč byl docela oříšek, ale všechno zvládla v časovém limitu, takže jsme získali maximální počet šest bodů. To nám zvedlo náladu a netrvalo ani tak dlouho a vyluštili jsme i šifru. V zadaných větách se pořád opakovala slova obsahující "pí". Přijít na to, že z první věty musíme vzít třetí písmeno, z druhé první atd. nebylo zas tak těžké.
Dále nás cesta zavedla do Tábora. Konkrétně do campu. Tam na nás u hospody čekal medicimbal a pásek. Tím jsme si s Destilem svázali nohy a podle pravidel ve dvojici kopali míč až k řece, seběhli dolu, dotkli se polystyrenu a co nejryhcleji s míčem zpátky. Zaběhli jsme rekordní čas, což nám také přineslo šest bodů. Šifra byla triviální: zadání posunuté o jedno písmenko, z toho vyšly římské číslice a získali jsme souřadnice stanoviště 7. Chtěli jsme si dát něco k obědu, ale v hospodě bylo plno, takže jsme nechtěli riskovat dlouhé čekání a jeli dál.

Nyní nebyl přesun tak dlouhý a ocitli jsme se na malém letišti. Nejdřív jsme dostali obálky. V té první byly noty, které Jana bez problémů přečetla a zjistila, že podle zapsané písničky máme jet k Tálinskému rybníku. Nemuseli jsme tak používat doporučovaný hudební nástroj, který jsme stejně neměli, ani nijak složitě googlit. V tom vedru bych na letišti bez jediného stromu ani nechtěl strávit nějaké dlouhé chvíle. Odjet jsme však ještě nemohli. Čekal nás úkol. Ten tentokrát připadl mě, protože jsem byl řidič. Sedl jsem do auta, najel na začátek křídou vyznačeného "hřiště" a zavázal si oči. Při jízdě po slepu se musela shodit vždy jedna krabice ze dvou vedle sebe stojících. Nejdříve předkem, potom zacouvat a zadkem. Nakonec se ještě vrátit na startovní místo. Samozřejmě mě mohl zbytek teamu navádět, ale na celou operaci byla jen jedna minuta. Zvládli jsme to za minutu a půl s pár menšími přejezdy, ale s tím se muselo počítat, protože jsme měli dodávku a hřiště bylo děláno pro osobáky. Získali jsme polovinu bodů a z rozpařeného letiště se odjeli schladit k Tálinskému rybníku.
Cestou jsme se stavili na benzínce, protože nás dohnal hlad. Ryhlý nákup baget a nanuků, vyčůrat a jelo se dál. V Tálíně jsme maličko zakufrovali, když nám jako stanoviště připadalo srocení lidí na návsi. Byl to ale dětský den. Nakonec jsme to správné místo našli kousek za vesnicí. Provedení bylo opravdu super: mohli jsme se vyfotit se suprově namaskovaným geovodníkem. Šifra pro nás byla opět jednoduchá, protože byla stejná jako na další cache kousek od našich domovů. Navíc k ní byl i dešifrovací klíč, což luštění dost usnadnilo. Na úkol tentokrát nastoupil Vláďa, Destil a Jana. Museli se vydat na hráz rybníka, kde bylo rozvěšeno několik symbolů se čtyřmístným číslem, které si museli zapamatovat a po příchodu zpět zapsat do připravených papírů ke správným symbolům. To se jim podařilo a získali pro nás plný počet bodů. Od geovodníka jsme se ještě dozvěděli, že přímo na té hrázi je cache, takže jsme ji zaběhli odlovit:).

Na posledním stanovišti v Katovicích jsme už nedostali žádnou šifru. Byl tu pouze úkol. Jeden z nás musel pomocí šroubováku s prstýnkem na konci projet drátovou dráhu tak, aby se prstýnek nedotkl. Jinak se rozsvítilo světýlko, které signalizovalo ztrátu bodu. Nebylo to lehké, ale Vláďa se do toho pustil. Několikrát se sice dotknul, což se vůbec nedivím - já bych všechny body ztratil v první zatáčce.

Nyní už jen poslední tříkilometrový přískok geovozidlem a byli jsme v cíli závodu! Byly nám přičteny body za netržené obálky s nápovědami, zapsán čas a obdrželi jsme lístky na guláš a snídani. První cesta směřovala k okénku s Nektarem za 15Kč. Ještě než jsem si ho také objednal zjišťoval jsem, kde by se dalo vykoupat, protože bylo opravdu vedro a do vyhlášení času dost. Poradili nám jez na Otavě v Katovicích, kam jsme také vyrazili. Osvěžení bylo moc příjemné. Pak jsme se ještě rozhodli ulovit místní multinu.

Po návratu do távořiště jsme si dali výborný geoguláš a čekali na výhlášení. To se konalo kolem 21 hodiny. Se ztrátou deseti bodů na prvního jsme dosáhli sedmého místa z 35 teamů, což je myslím docela úspěch.
No a pak už probíhal geopokec, lezení po rozhledně, pití Nektaru, opékání buřtů, focení a točení geocoinů, seznamování s kačery atd. Nebyl bych to já, kdybych po pátém pivu neusnul. A měl jsem k tomu komfortní kopeček:). Pak se mi něco zdálo, já se škubnutím probudil, nalil si zbytek piva do boty a rozhodl se jít spát do spacáku:).
Ráno jsme obdrželi snídani, zabalili (některým to šlo lépe:) a vyrazili k domovu. Cestou jsme odlovili ještě pár kešek, dali dort a zmrzku v cukrárně a kolem jedné hodiny byli doma.

Celý závod se moc líbil a určitě se těšíme na jeho pokračování. Organizátorům patří velký dík.

Fotky a video ze závodu si můžete prohlídnout v galerii.