TRACKLOG

Po loňském úspěchu na historicky prvním ročníku velice povedeného geozávodu nebylo pochyb o tom, jestli pojedeme i na další ročník. Otázkou bylo jen, jestli se vejdeme do jednoho teamu nebo naopak jestli nás bude dost na dva dostatečně početné teamy. Když se ustálil počet zájemců, zdálo se, že bude dost lidí na dva teamy po čtyřech, a tak se zaregistroval "THC geoteam" i "THC geoteam B". Zbýval jen drobný detail, vydraftovat členy do obou teamů a už jsme se mohli těšit, co na nás letos pořadatelé přichystají.
Bohužel relativně krátce před akcí se začalo hroutit složení druhého teamu, do kterého už se nepodařilo sehnat náhradníky, takže nakonec musel ze závodu odstoupit a trosky teamu byly vydraftovány. Bylo nás pět… opět.

Odjezd
V pátek před začátkem závodu odjíždíme na Plzeň - díky skvělému načasování se nemusíme sbírat po celých Řevnicích, ale místo toho v čase Odjezd plus 6:32, se všichni setkáváme u Vráti. :-D Kvůli hektickému odjezdu jsme nestihli večeři, a tak se před opuštění dálnice stavujeme na posledním motorestu. Na Péťu pomalu dopadá únava a na to, že není v menze, kde se dá celý tác pohodlně posouvat kolem výdejních okýnek, si vzpomene, až ve chvíli kdy se jeho jídlo rozprsklo na zemi - gravitace je mrcha. Od této zastávky hrajeme v autě zásadně muziku proti trudomyslnosti a spánku, tak nějak pro jistotu. :-)

První večer, začátek závodu
Po příjezdu a rychlém ubytování se jdeme zaregistrovat a slavíme první úspěch - přihláška vyplněna bez chyb. :-) Za odměnu dostáváme přibližnou lokaci závodních misí a jejich základní popis. Než začne noční část hry, pročítáme si instrukce na zítra.
Ale už je tady začátek noční hry. Dostáváme tajemné mayské kruhy a máme rozluštit jejich princip. Okamžitě nás upoutá poměrně nemaysky vypadající symbol kachničky a tušíme, že nejspíše on bude klíčem k fungování hlavolamu. Ale přes veškerou snahu nejsme schopní přečíst z kruhů souřadnice další stage. Vyzkoušeli jsme všechno, od náhodného výběru čísel až po všemožné řazení, ale nakonec rezignujeme a necháváme si poradit. Hned na začátku ztrácíme body a vidíme, že nejlepší bude se vždy držet prvního nápadu, protože ten byl správný, jen jsme výsledek neuměli přečíst. Zatím ale není nic ztraceno, takže jdeme na další stanoviště, kde dostáváme souřadnice deseti stanovišť v okolí, na kterých máme hledat vždy číslo a písmeno. Tyto údaje nám pak dají dohromady, kde máme hledat Cestovatele v čase. Dlouze opisujeme údaje do gps a rozdělujeme se na skupinky. Všude okolo už zmateně pobíhají další teamy a muldové, co se tu octli vlastně náhodou na výletě, se výborně baví. Po znovushledání celého teamu dáváme lehce dohromady, že nás Cestovatel v čase čeká na nedaleké zastávce ČD. Pro rychlejší přesun volíme auto a opravdu na nádraží nacházíme podivného muže v kožené kukle, která toho už jistě mnoho procestovala. Dostáváme hádanku, jejíž řešení máme říct jako heslo Otci Fura, který nám za to vydá kouzelnou minci, se kterou se máme vrátit na základnu a tam si zvolit startovní čas zítra v Nevřeni - na jediném povinném stanovišti. Hádanka je na první pohled jednoduchá, ale po chvíli přemýšlení dostává první nápad trhliny. Možná ten první nápad je správný jen u šifer. Nakonec se shodujeme, že Otce Fura asi potěší odpověď "sýr". A opravdu, na krásném stanovišti na okraji přehrady, kde hoří louče, čeká hádanky milující stařík a naše odpověď se mu líbí a dostáváme minci. S mincí tedy běžíme zpět na základnu a zapisujeme se do Nevřeně. Před usnutím ještě probíráme, jak budou asi zítra vypadat úkoly a kde se asi znovu setkáme s Cestovatelem v čase, který má zítra naší oblastí projíždět. Třeba Cestovatel v čase by mohl naší oblastí projíždět ve vlaku, to je takový dopravní prostředek, ve kterém neplatí běžný čas... :-)

Start hlavního dne, hledání cestovatele v čase
Hlavní část závodu je plánovaná od osmi ráno do osmi večer, takže žádné velké vyspávání není na místě a ráno už jsme připravení opět na základně. Brzy se tu prý zjeví nějaká nápověda, kde hledat cestovatele casu a nejlépe bude vidět z travnaté hracholuské pláže. Po drobných problémech s nedostatečným vztlakem čerpadla vyráží několik organizátorů na jezero a ukazují indicii, ve které snadno poznáváme číslo vlaku. Stačí tedy dojet na nějaké nádraží a na Cestovatele si počkat a pak se s ním kousek svézt. Vyjíždíme vstříc vlaku a s pohodlným předstihem obsazujeme nádraží, za chvíli se objevují další známé tváře soupeřů. Na nádraží zůstává výsadek a zbytek teamu jede k nádraží v Kozolupech, kde plánujeme vystupovat. Vzrušení narůstá, blíží se vlak a z okýnka vykukuje povědomá kožená čapka. Běžíme k prvnímu vagonu a po rozjetí vlaku se prokazujeme Cestovateli mincí od Otce Fura a dostáváme pytel s podrobnostmi a předměty k jednotlivým misím. Všechno je bohužel pomíchané, takže můžeme jen hádat, co kdy využijeme. V Kozolupech dobíhá vlak další skupinka kačerů a to už je podivné i průvodčímu, takže se přesouvá do prvního vagonu a další teamy se budou muset prokazovat mincí nejen Cestovateli. Naštěstí už vystupujeme, ostatní členové už na nás čekají. Prohledáváme věci, co jsme dostali a vyrážíme na první misi - za Svatým grálem. Bohužel jsme si nesbalili úplně vše do auta, ale zatím o tom nevíme…

Artuš
Jako první misi jsme si nevybrali nic menšího než výpravu za Svatým grálem. V na okraji lesa nacházíme hůl ozdobenou provázky s uzlíky. Po chvíli se daří rozlousknout systém a vyrážíme na získané souřadnice. Les se trochu mění a v jednom ze skalisek nacházíme část meče. Je to slavný Excalibur, o tom není pochyb! Jak ho jen dostat ven, ale i to se podařilo a na čepeli nacházíme další souřadnice. Ty nás vedou na místo, které svádí k odpočinku, k dlouhému odpočinku, možná až věčnému… A právě zde je hrob krále Artuše. Za to, že jsme se dostali až sem, dostáváme radu, kde hledat Svaty grál. Necháme tedy Artuše dál odpočívat a pokrčujeme pro svatý grál. V troskách nějakého stavení nacházíme několik grálů, teď musíme ještě určit, který je ten pravý a máme úkol splněn. A navíc je to takové malé FTF, ale tahle cache je zážitek sama o sobě. Navíc je zveřejněna i jako klasická cache (GC25X4Q), takže si ji můžete odlovit také. Doporučuji.

Sedláci a Husité
Pokračujeme na misi Sedláci a husité, kde máme za úkol najít poklad, který si uschoval bohatý sedlák za husitských válek. Cestu k pokladu napsal na destičku, kterou rozbil a na smrtelné posteli každou část desky věnoval jednomu svému synovi. V podkladech od Cestovatele máme i několik tuší kreslených svitků, které označují, kam jednotliví synové destičky ukryli. Ale zadání není zdaleka tak přehledné jako u minulé cache. Navíc už cestou na tuto misi jsme zjistili, co jsme v Kozolupech neuklidili do auta - byl to Špuntův mobil Hero. Zkoušíme ho prozvánět, ale nikdo to nezveda, prohlašujeme ho za ztracený, velká oběť závodu. Nálada trochu vychladla, ale krásná místa, do kterých je zasazena tahle mise nás opět vtahuji plně do hry. U sedlákova hrobu navíc volá Hero zpátky a je domluvena předávka po konci závodu. Zdá se, že se vše v dobré obrací. Teď už jen pochopit, co se po nás v téhle podivné misi vlastě chce. Nakonec se nám podaří zkompletovat destičku popisující cestu k pokladu, ale text na ní k ničemu není. Ještě máme v ruce sedlákův talisman a podivnou změť písmen. Snažíme se to nějak zkombinovat, čas ubíhá a doba našeho nástupu do Nevřeně se nezadržitelně blíží. Dáváme si limit, po kterém to (prozatím) vzdáme, protože zmeškání stanoviště v Nevřeni je silně penalizované. V poslední chvíli objevujeme složitější princip šifry a hledáme sedlákův poklad, který je opět perfektně připravený. Běžíme k autu, cesta do Nevřeně bude souboj s časem.

Nevřeň
Jako správní cestovatelé v čase jsme dokázali využít nějaké zkratky v časoprostoru a do Nevřeně dojíždíme s pohodlnou čtyřminutovou rezervou. Tady nás bude čekat kurs pro cestovatele časem - test našich dovedností se zbraněmi. Střílení lukem, foukačkou, vzduchovkou, paintballkou z jedoucí lanovky a sestřelování barelů bičem. Podařilo se odchytit i část vysílaného radiokódu, ale na poslední dva znaky došly vysílačce baterie, takže zatím jsme stále bez radiobonusu. Opět se ukazuje, že jsme spíše mírumilovný team a zbraně nám do rukou moc nesedí, takže výsledky nejsou nijak úžasné. Zato na lanovce se některým tak líbilo, že si raději blokli pistoli, jen aby si to mohli sjet víckrát. :-D U práskání bičem se dařily hlavně tréninkové pokusy, ale při těch počítaných zafungovala nervosita a zase se moc nedařilo. Takže z Nevřeně odjíždíme s málo body, ale aspoň ne se ztrátou.

Ponyhard
Dál jsme pokračovali na základnu, kde jsme chtěli plnit misi "Piráti ze zátoky Joy", ale byla by chyba cestou nezastavit se na Pevnosti Ponyhard. Popis byl více než děsivý, už jen čtení popisu mystických tvorů, se kterými se setkáme, vyvolávalo zádumčivé mručení případně hlasité citoslovce hnusu. Od parkoviště nás Ariadnina nit dovedla až k pevnosti, kde na nás čekal již průvodce, který zkontroloval, zda jsme cestou dávali dostatečný pozor, vylosovali jsme si čísla, podle kterých budeme plnit úkoly a dostali jsme instrukce kudy do temné pevnosti. Povolena byla jen svíčka. Pro podpoření správné atmosféry jsme si zapálili svíčku, která téměř nesvítila, takže po čase bylo pro některé překvapení, že nemluvíme s automatem, ale že je s námi v podzemí ještě někdo. Úkoly byly typu "sáhni do sklenice s podivným obsahem a něco tam najdi". Obsah sklenic byl roztodivný - něco se tvářilo jako obří pavučiny se spoustou kokonů, další jako hromada červů nebo podivný hnědavý sliz. Tohle se nám podařilo splnit na výbornou a po docela krátkém čase jsme odcházeli s plným počtem bodů.

Piráti
Na základě jsme vyhledali informátora, který nám něco pověděl k tomu, co všechno se má udělat na přetechnizovaném a samoobslužném voru pirátů ze zátoky Joy, kteří se zřejmě zhlédli v elektrotechnice. Potom, co jsme ráno viděli, co dokáže šlapadlo, tak padlo rozhodnutí, že pojedeme na nafukovacím člunu, který se sice musí napumpovat, ale zase je rychlejší než šlapadlo. Úkol na lodi se podařilo splnit, ale nepodařilo se včas přečíst bonusový kód z boku truhly. Co se dá dělat. Pokračujeme dál za Tajemstvím mayských čísel.

Mayská čísla
Trochu delší a originální multi po lese, jasné stage i celé zadání. Těsně před finálem jsme museli poskládat mayské bůžky na pyramidu a ti nám pak prozradili úkryt finálního pokladu. Parádní provedení a finálová schránka tradičně na krásném místě s rozhledem. Závod nás opravdu pohltil.

Kanály
K tomu, že zkusíme rozluštit tajemství mezopotámských kanálů, nás dovedlo to, že jedna stage byla velmi dobře dostupná autem. Dojeli jsme prakticky na místo úkrytu, ale vůbec nic neviděli. Prohledávali jsme okolí, ale stále nic. Později se objevili další teamy, ale všichni to bez úspěchu vzdali. My však ne, zavolali jsme si o nápovědu a s ní již docela jednoduše výborně ukrytou první destičku našli. Pověstná geoslepota nás zde opravdu potrápila. Pokračovali jsme dál, na další místo kde se měly ukrývat indicie. Tohle místo už vůbec drive-in nebylo a destičku se tentokrát podařilo objevit. Zkusili jsme sestavit z dostupných informací možné finále, ale nic jsme nenašli. Po získání i třetí destičky jsme tipovali stále stejné místo. Až pak najednou jsme si uvědomili, že se celá zprava má číst jinak, než jsme to dosud dělali. Rázem padla pozornost na jiné místo, kde už byly další indicie. Tahle mise byla poměrně hodně těžká, možná i proto ji během závodu odlovily jen tři teamy. Ale dobra zpráva, můžete si ji odlovit jako běžnou cache (GC2AA19).

Marné pokusy na holi králů a na Číňanech
Čas nás tlačil, a pokud jsme chtěli pomýšlet na nějaké lepší umístění, tak to chtělo výraznou bodovou injekci. Rozhodli jsme se rozdělit a pokusit se i o nejtěžší misi celého závodu - Tajemnou hůl králů. Sem se vydal Péťa se Špuntem, tak ji nejlépe asi popíšou sami.

(pokračuje me2d09 – Péťa) Úkol s holí králů měl hodně terénních hvězdiček a proto jsme se vybavili botami do vody a vyrazili. Času bylo málo a tak jsme spíše běželi, než šli, naší chybou však úplně na druhou stranu. To jsme asi po 500m zjistili, vrátili se a pokračovali už správně podél vody k jezu. Lezení jezem kupodivu nebylo tak složité a po chvilce jsme hledali další stage. V malém přístřešku jsme našli onu tajemnou hůl a s pomocí závodního geocoinu ji aktivovali. Bohužel jsme ani po mnoha pokusech nepřišli na to, jak hůl pracuje a s nepořízenou jsme se vrátili k autu. A při tom byl princip tak jednoduchý :). Vyzkoušejte si to sami na GC23EE9. (pokračuje opět integer).

Zbytek skupiny se vydal po stopách čínských císařů. První stage byla sice dobře dostupná, ale dál byla cache dost dlouhá a neschůdná. Po několika pokusech dostat se dál jsme to vzdali a raději se stavili pro bojovníky s holí králů a pokusili se dostat na základnu včas. Jedinou odměnou byl smsbonus, který se objevil právě ve chvíli, kdy jsme parkovali 60m od něj.

Návrat na základnu
Cestou zpět na základnu jsme alespoň zkusili rozlousknout velkou celodenní hádanku od Otce Fura - tedy jsme krásně využili minci, kterou jsme dostali včera večer. Hádanka nebyla tak zapeklitá jako předchozí den, takže i po celém dni běhání jsme ji úspěšně rozlouskli a získali tak aspoň nějaké bonusové body.

Během čekání na výsledky zkusila Špunt s Péťou zajet pro ztracené Hero, ale na domluveném místě se nepodařilo nikoho sehnat, telefon nereagoval… Zdálo se, že dobří lidé během dne vymřeli. S nepořízenou se vrátili akorát na vyhlášení výsledků. Umístili jsme se na krásném sedmém místě. Sice jsme si původně brousili zuby na lepší pozici, ale i tak jsme nadmíru spokojení. Závod byl úžasně připravený a zážitků z něj máme nepočítaně. Myslím, že nebudu přehánět, když tenhle závod nazvu geoudálostí roku. Velký dík organizátorům a doufám, že v nich opět zvítězí zdravá míra bláznovství a pustí se do organizace dalšího ročníku.

Druhý den jsme se rozloučili v kempu a vydali se na cestu domu - samozřejmě, že přes pár keší, které jsou tady okolo Plzně parádní a opět nás nezklamaly. Pobavila nás paní správcová z kempu, kde jsme bydleli, která se nám ráno omlouvala za hluk, co tam prý v noci byl; my ale vlastně o ničem nevěděli, po závodu jsme spali, jako když nás do vody hodí. :-) A dobrá zpráva nakonec: Hero se našel, i když trochu otlučený a s rozbitým displeyem. Dobří lidé nevymřeli, jen to jsou starší babičky, které už moc dobře neslyší, takže to místo předání nebylo domluvené tak přesně, jak to den před tím vypadalo.