TRACKLOG Z AKCE

Zahájenim závodu měla být SMS, kterou dostal náš teamleader Integer v 7h. Tou dobou jsme už byli připraveni v Tuláckem transitu, žhavili veškerou techniku a dolaďovali naše obleky z roku 1975. SMSka byla krátká. Měli jsme zavolat na číslo, kde byla na záznamníku nahraná zpráva, že máme vyzvednout tetičku Agátu u vlaku 9503, který jede z Neratovic po trati 070 a ve stanici bude v 6:52. Po chvilce nam Idos prozradil, že takovou stanicí jsou Měšice u Prahy (me2d09: nj, idos psal že je tam v 6:51, ale to jsme nějak nevim proč ignorovali). A tak jsme vyrazili na druhý konec Prahy.

Měšické nádraží už bylo plné geocacherů v dobových oblecích. Všichni zde pobíhali a hledali nějakou zprávu, nebo něco, co bz nám mělo napovědět jak dál. Jediné co jsme našli byly posprejované záchodky. Nastříkaná čísla vypadala trochu jako šifra. Na nádraží jsme strávili snad hodinu. Janě se dokonce červeným komunistickým mávátkem s vyšitým srpem a kladívkem povedl omylem zastavit vlak. Musela vylézt paní výpravčí a svým praporkem mu ukázat, že může jet. Když už pár teamů odjelo a my pořád nevěděli co máme dělat zavolali jsme organizátorům o nápovědu. Ti jen stroze řekli ,,nádraží Praha-Kbely" a zavěsili. Naskákali jsme teda do auta a jeli jinam.

Stage 1 – Mata Hari: Po příjezdu na správný začátek geozávodu jsme se dozvěděli, že jsme měli hledat v jízdním řádu z roku 75. Od organizátorů jsme zde dostali obálky se šiframi a roztrhli první. V ní byly dvojice jako např. čert - mikuláš, rovnost - svornost, nůžky - papír atd. Začali jsme je tedy spojovat. U každé dvojice byly ještě čísla, ale všechny naše pokusy o získání nějakého smysluplného textu končily marně. Proto jsme asi po 15min otevřeli obálku s nápovědou, kde stálo ,,známé trojice". To už nám došlo, že musíme ke každé dvojici vymyslet to správné třetí slovo a vzít z něj písmeno v pořadí podle čísel u zadaných dvojic. Výsledkem byla dětská léčebna v Říčanech. Nasedli jsme do auta a chtěli odjet, jenže motor jen cvaknul a nic. Zapoměli jsme totiž vytáhnout napájení našeho výpočetního googlícího střediska, takže jsme si vybili baterii. Museli jsme teda dodávku kousek odtlačit do jednosměrky, která byla trochu z kopce. Auto se začalo pěkně rozjíždět a už jsme se začínali bát, že skončíme dole v zatáčce, až mi Péťa poradil, že když nebudu mít nohu na spojce, tak to i chytne:). Podařilo se a my mohli odjet směr Říčany.

Stage 2 - Stakeknife: Tady na nás čekal soudruh u žigulíku, který nám dal záludný test. Měli jsme bez googlení napsat co znamenají zkratky jako ROH, kdy se konal určitý sjezd apod. Na závodě jsme byli snad nejmladší team, tak nás trochu omlouvá, že jsme toho věděli asi jen půlku (me2d09: no 16 bodů z 50ti cca). Zato šifru louskla Jana hned (byl to jednoduchý posun písmen) a vyrazili jsme na nádraží ve Staré Boleslavi.

Stage 3 - Ramsay: V lesíku vedle nádraží nás čekali pionýři s postaveným stanem a různými úkoly. Měli jsme poznat ohně, uvázat uzly, projít krátký azimuťák, točit lasem a poznat stopy zvěře. Na tomto stanovišti jsme získali maximum bodů (me2d09: díky turistickému oddílu Tuláci – www.tulaci.cz), ale trvalo to tu pěkně dlouho, protože se tu sjelo dost teamů a pinoýrů tu bylo na ně nějak málo. Čas čekání jsme si tedy krátili jedením řízků z našich dobových hliníkových krabiček. Šifru lousknul v mezičase Péťa. Na papíře byly různě nedokreslené britské vlajky, a když se ty jejich části doplnily byl v nich vidět text. A vyrazili jsme směrem k Mělníku.

Stage 4 - Hero: Tam byli zase organizátoři Lucecitka s Imaginem, kteří pro nás měli tradiční úkol skladání hlavolamu. Tentokrát jsme měli sestavit čtverec z kousků, které byly rozřezány na různé pravoáhlé části. To se nám již tradičně vůbec nepodařilo a nezískali jsme žádné body. V šifře byl text o tom, že nás soudruzi varují před falešnými bankovkami v hodnotě 500Kčs, tkeré se nacházejí na souřadnicích - a asi 10 možností, kde by se mohly nacházet. Googlící středisko začalo hledat jednotlivá místa, jestli nám něco nenapoví a já s Péťou jsme zapojili USB mikroskop (me2d09: ten pravej horní roh nám byl podezřelej, hledali jsme nějaký mikropísmo, použili jsme tenhle mikroskop) a zkoumali vyfocenou bankovku. Nic jsme na ni nenašli, ale asi tím, jak jsme jí nasvítili se v pravém horním rohu objevilo zeleně ,,č. 6" (me2d09: díky mikroskopu za dočasné zviditelnění UV písma). Zajásali jsme a rozjeli se na šesté souřadnice, které ukazovali až do Prahy na Vidouli. Později jsme se dozvěděli, že to řešení mělo být vidět pod UV světlem.

Stage 5 - Mandrew: Prahou jsme projeli docela rychle a na Vidouli našli stanoviště, kde se muselo z kuličkovky střílet na obrázek letadla. V něm totiž unikal západní agent, kterého musíme sestřelit. To se bohužel nepodařilo, ale i tak jsme získali polovinu bodů, protože ho střely míjely těsně. V šifře byly okýnka připravená pro jednotlivá písmena a pod nima čísla. Po chvíli nám došlo, že sebou máme mít chemickou tabulku prvků a pak už jsme jen podle protonových čísel dosazovali jednotlivé prvky. Z toho nám vznikla zpráva, která nás hnala do Berouna na nádraží, kde jsme měli najít spojku. Tu oslovíme heslem ,,Bílá vrána nikdy nespí" a ona nám má odpovědět ,,Prosinec".

Stage 6 - (bez jména): V Berouně jsme se sjeli s dalšími asi dvěma teamy a rozprchli se po nádraží. Každého podezřelého člověka jsme oslovili heslem. Někteří dost divně koukali, ale po chvíli se nám na lavičce před nádražím podařilo najít dvojici, která nám odpověděla a předala papírek s číslem obálky, kterou máme otevřít na tomto stanovišti. V ní bylo 13 čtverců s mřížkou 5x5 a v každém jiný počet vybarvených čtverečků. Začali jsme je tedy počítat a výsledná čísla převádět na písmenka. To nám ale nějak nedávalo smysl (me2d09: tahle šifra mi přišla jednoduchá, jasnejch 26 kombinací, napoprvý jsme tam ale udělali chybu a místo Solvayovy nám vyšlo Soghavlo… a to už nám smysl nedávalo :(. Nevim proč jsme to zvorali a zbytečně otevřeli obálku) a tak jsme po nějaké chvíli, když už nám došly nápady na řešení, roztrhli obálku s nápovědou. Tam byly jen další dva podobné čtverce. To nás donutilo udělat znovu naše první řešení, které bylo správně, ale měli jsme v něm několik překlepů, takže nám text přišel nesmyslný. Výsledkem byly Solvayovy lomy. Rozjeli jsme se tedy přes Loděnici do Bubovic, odkud nám přišel nejlepší přístup do lomů.

Stage 7 - Snow: Udělali jsme dobře, že jsme nešli ze Sv. Jána, kde je to sice kratší, ale odradil nás kopec, protože tady na louce byla už hromada aut a o kus dál Veřejná Bezpečnost. Tak jsme auto radši nechali na kraji louky a dál se vydali pěšky. VB nás samozřejmě zastavila, chtěla náš herní občanský průkaz a ptala se co tu děláme. Když jsem jim tvrdil, že jdem na houby, tak se dívali trochu divne. Začali šacovat Ondru, jehož převelkem byl proužkovaný vězeňský úbor. Nastrčili mu do kapsy nůž (rybičku) a ptali se ho, na co ho má. Tak jsme řekli, že přece na ty houby. Moc přesvědčivě to neznělo, a tak ho spoutali růžovými pouty a nacpali do auta. No ale pak divadýlko skončilo, oni nám prozradili, že i dál po cestě můžeme jet autem a my se rychle přesunuli na blízké stanoviště. Přímo do Solvayových lomů jsme tak vůbec nedošli. Úkol byl hod granátem, který při testech nejlíp šel sokolce Peťatý. V obálce s šifrou byly dvě A4ky fotek různých křižovatek v okolí. Říkali jsme si, že máme strašnou výhodu toho, že jsme místní. Některá místa jsme poznali a vydali se na cestu. Ta vedla podle fotek do Bubovic, přes Srbsko, Tetín, kolem Koněpruských jeskyní do Bykoše. Tam byla zavřená silnice, tak jsme trošku zbloudili, ale po chvíli už pokračovali dobře přes další vesničky jako Lážovice, Neumětely, do Lochovic a kousek za ně, kde jsme poznali mostík, podle předposlední fotky. Na té poslední byl takový barák, který jsme nikde v blízkém okolí neviděli, a tak jsme požádali místní, kteří šli okolo, jestli o něm nevědí. Ti se docela dlouho dohadovali, kde by to mohlo být, ale moc nám nenapověděli. Tak jsem projeli těch pár baráku nazývaných Obora a jeli dál na Rejkovice. Za jednou zatáčkou na nás přes louku vykoukl barák, který vypadal přesně jako ten z naší fotky. Zaradovali jsme se, že jsme ho dokázali najít a opět litovali teamů, které nejsou místní, že to pro ně bude docela těžké. Jenže když jsme u domu vystoupili nikdo tu na nás nečekal. V blízkém okolí jsme také nic nenašli. Po chvíli (me2d09: 20 minut, team byli Hradníci, budoucí vítězové) přijel další team, který po chvíli začal volat organizátorům. Ti nám řekli, že se podle fotek jezdit nemělo! To nám docela strhlo náladu a protože nás nic nenapadalo rozškubali jsme postupně všechny nápovědní obálky pro tuto stage a odjeli na souřadnice, které byly v té poslední. Později jsme se dozvěděli, že nás mělo napadnout, že na všech fotkách (me2d09: na tý poslední žádná křižovatka nebyla, grr) je vidět křižovatka, a proto máme jet do obce Křižovatky. Na tuto šifru jsme pěkně nadávali, protože měla vlastně dvě řešení. K tomu baráku se taky dalo dojet. Měli tam dát úplně nesmyslní křižovatky. Ale jak jsme se večer dozvěděli, tak ten barák se nazývá Bludný mlýn (me2d09:chudák ta babička, co tam bydlela).

Stage 8 - Zigzag: No nic. Přesunuli jsme se tedy do obce Křižovatky, která je až za Berounem u Kublova. Tam na nás čekal radista Poník se svojí radistkou. Naším úkolem bylo složit krystalku tak, aby byla funkční. Toho se ujal Integer. Googlící středisko zatím hledalo její nákres, který jsme také měli předložit. Podle něj jsme nakonec i správně složili krystalku. Důležitá na tomto stanovišti také byla celnice, kterou jsme našli kousek dál za křovím a orazili si v naší teamové občance povolení ke vstupu do zakázaného prostoru kolem Příbrami. Šifrou, která nám měla prozradit místo poslední stage, bylo sudoku. To jsme po chvíli vyluštili, ale vábec nám to nepomohlo. V první nápovědě byla číselná řada 1-9, což jsme pokládali jen za jakýsi návod na luštění sudoku. Další obálka obsahovala dětskou spojovačku, kdy na papíře je jen část obrázku a spojením bodů podle čísel vyleze nějaký obrázek. Zkoušeli jsme v sudoku různě spojovat čísla, ale nedávalo nám to smysl a proto jsme roztrhli poslední obálku, kde jsme se dozvěděli, že máme jet k Lágru vojna (me2d09: šifra nebyla zas tak těžká, stačilo se víc zamyslet :( ). To je muzeum kousek od Příbrami.

Stage 9 – Bomba, Franta, Konec (ofiko jméno stanoviště nevíme): Cestou už se setmělo a začaly se nám odečítat body, protože jsme překračovali limit na dokončení závodu. K Lágru vojna jsme ale dojeli jako druhý team a rychle začali pracovat na odpojení bomby. Na několika stanovištích přes den jsme si totiž měli všimnout barevných nápisů rozbuška, časovač, spínač a baterie. Ve správném pořadí se nám podařilo odpojit drátky správné barvy, a tak jsme zachránili vojína Frantu. Odevzdali jsme organizátorům náš občanský průkaz, kam se celý den zapisovaly body a neroztrhané obálky, aby bylo možné spočítat trestné body.

Event: Po odlovu nedaleké cache k památníku vojna jsme se přejeli do campu, kde už nás čekala večeře pivo, fotbálek, pokec s ostatními cachery, výměna CWG atd. jak to na eventech chodí. Vyhlášení výsledků přišlo na řadu až někdy po půlnoci, protože jejich počítání nebylo asi moc jednoduché. Navíc teamy přijížděli ještě dlouho po nás. Někteří třeba skončili už v Praze na Vidouli a zbytek závodu nestihli dokončit. Při vyhlašování každý team recitoval svoji údernou báseň (naše je pod článkem), kterou jsme měli za úkol přes den složit ze slov, která jsme dostávali na jednotlivých stanovištích. Náš THC geoTeam skončil na skvělém třetím místě (z 37mi teamů)!
Závod byl pěkný, i když přejezdy autem byly přeci jen dost dlouhé (me2d09: a tom, že přejezdy budou dlouhé se vědělo předem, nevim, proč si na to všichni stěžujou). Šifra s křižovatkama nás docela naštvala (me2d09: tj), ale skončila tak prý většina teamů (me2d09: ani se nedivim). Takže nakonec to pro nás skvěle dopadlo a určitě se zůčastnímě i příště, pokud bude další tajný geozávod.

Díky organizátorům!!!

My pionýři

Pro Lenina, pro vlast svoji
jako vzorní pionýři,
obstojíme v práci v boji
vzhůru naše cesty míří.

Uhlí těžit, lámat rudu
budem třeba rukama,
my už víme kam a kudy,
vždyť Strana je vždy za náma.

Kombajny, ty tanky míru,
řídit ještě nesmíme,
srpem dáme ruce k dílu,
do práce se pustíme.

Krásné tóny zní nám v uších,
je to Internacionála,
rudý říjen máme v duších,
naše hvězda zaplála.